Historie barokního mlýna v Sazené

Mlýn stál původně při Bakovském potoce, později na umělém mlýnském náhonu. Byl založen patrně již ve 14.-15. stol., první písemná zmínka až z r. 1544 (v souvislosti s tehdejším majitelem Urbanem). Další písemný záznam z r. 1577, tehdy mlýn zděný, s doškovou střechou. Během třicetileté války značně poškozen, v té době vznikla pověst o tajné chodbě z mlýna do pivovaru na zámku. R. 1757 mlýn v majetku premonstrátského kláštera v Doksanech. Za Gryspeků byl renesančně přestavěn, okolo r. 1762 došlo k pozdně barokní přestavbě. V l. 1784-1814 zde mlynářem Václav Hájek, významný znalec počasí. V letech 1840 a 1845 časté ničivé povodně, Kolem r. 1879 ve mlýně modernizováno strojní zařízení, od 20. l. 20. stol. vlastníkem Emil Šedivý, který mlýn elektrifikoval. Mlecí zařízení bylo umístěno ve dvou suterénech (Hübner a Opitz v Pardubicích) a v podkroví (reforma a vysévače). Pohon Francisovou turbínou.

Nad vchodem mlýna je umístěn znak panenského řádu sv.Norberta, daný sem za panství doksanského kláštera, s berlou a infulí v barokové kartuši s letopočtem 1762 a nápisem IVWAD = iniciály opata doksanského kláštera – Josefa Václava Winkelburga, Abbas Doksanensis – opata dolanského. L = doksanský proboštský znak, růže, lvi a orli se vztahují k tradicím kláštera a země.

Ve mlýně byla v r. 1938 vybudována jednostřílnová pevnůstka se dvěma vchody. Měla za úkol spolu s objektem u váhy postřelovat komunikaci vedoucí přes obec od Ledčic dále na Novou Ves. Zajímavostí je fakt, že v objektu nebyly mřížové vstupní dveře. První vchod byl z interiéru mlýna a uzavíraly ho pancéřové dveře. Druhý z vchodů byl umístěn na přilehlou dřevěnou pavlač a taktéž byl uzavřen pancéřovými dveřmi. Pod tímto vchodem byl dekl, jenž uzavíral přístup do nouzového výlezu. Ten byl opatřen kramlemi a skrz něj se dalo prolézt do nižších pater budovy a pak úplně mimo budovu. Celou tuto atypickou pevnůstku podpírá skrz dvě patra sloup o rozměru 50x50 cm, který je vespod zakončen betonovou patkou o rozměrech 1x1 m.

Za okupace byl objekt jako ostatní dochované objekty zabetonován, kromě výdechu ventilace. Ten zůstal neznehodnocený. Při přestavbě mlýna v poválečných letech vzala za své dřevěná pavlač, která byla vyměněna za betonovou. Veškeré pozůstatky po pevnostním objektu byly časem zahlazeny. V roce 2016 byl objekt pevnůstky obnoven a zpřístupněn. Více informací v sekci „Řopík“.

V r. 1943 bylo mletí ve mlýně úředně zakázáno, v l. 1945-1950 však byl mlýn znovu v provozu.

Budova je pozdně barokní s mansardovou střechou s polovalbami a renesančním ostěním. K areálu mlýna patří také barokní brána s trojúhelníkovým štítovým nástavcem.

Obec Sazená
v minulosti Sazená dlouho sestávala ze dvou až tří dílů, které náležely různým majitelům. Roku 1513 byla Sazená vypálena.
V 1. pol. 16. století patřila Sazená Starému Městu Pražskému. Roku 1548 prodány Floriánovi Gryspekovi z Gryspachu. Tento pán připojil Sazenou k panství Nelahozeves, které v dolním Povltaví budoval od roku 1544. Za vlády Gryspeků byl roku 1606 dostavěn sazenský zámek.
V dalších letech se obec stále rozvíjela a vznikl statek Sazená.

Ten byl roku 1757 prodán klášteru premonstrátek v Doksanech. V době jejich hospodaření zde pomalu zanikl pivovar, ale byly postaveny velké stodoly, sýpka a ovčín.
Starý sazenský most, ozdobený sochami, byl rekonstruován. Opraven byl zámek, mlýn i další objekty. Celkově lze říci, že kolem roku 1773 dosáhl statek Sazená strukturálně svého vrcholu.
Roku 1782 byl klášter v Doksanech zrušen císařem Josefem II. Statek Sazená byl prodán Oldřichu Kinskému a ten jej připojil k velkému panství Zlonice.
Roku 1810 došlo k největšímu požáru Sazené v její historii. Shořelo 30 stavení, tj. více než polovina, a to na pravém břehu potoka. Za pomoci Ferdinanda Kinského se však ves rychle zotavila. Jedním z nejrušnějších roků v historii sazenského statku se stal rok 1813, neboť zde pochodovaly nekonečné proudy vojsk, přemísťujících se k bitvám u Drážďan, u Chlumce a u Lipska. Po napoleonských válkách pak nastal poměrný klid.
Když v revolučním roce 1848 došlo ke zrušení roboty, zanikl i statek Sazená, neboť se v rámci zlonického panství rozdělil na dva samostatné dvory. Kinští tu však jako vlastníci půdy vystupovali ještě až do zániku Rakouska-Uherska. Úplný rozpad bývalého panského statku Sazená přivodila teprve pozemková reforma, provedená novou Československou republikou. Veškerá půda tu byla rozparcelována v červnu 1921, zároveň převzala obec Sazená zámek a většinu lesa.